Zpěv před evangeliem
Drazí farníci, na základně pokynů k římského misálu jsme se rozhodli o nedělích a slavnostech zařadit před evangelium zpěv Aleluja. Ten má podobnou strukturu jako zpěv žalmu, tj. schola předzpívá odpověď Aleluja, všichni zpíváme Aleluja, schola zazpívá verš z misálu a končíme opětovným zvoláním Aleluja. Jedná se o přípravu na přijetí Božího slova, při zpěvu před evangeliem tedy stojíme.
Dále bychom chtěli vyjádřit vděčnost za, snad úspěšnou, snahu osvojit si ordinárium Petra Ebena (504), které je považováno za jedno z nejlepších. Používaná tři ordinária bychom chtěli pravidelně střídat, aby nebyla liturgie příliš stereotypní.
Pokud máte jakékoli návrhy, otázky nebo kritiku, dejte nám prosíme vědět.
Adam Zálešák a David Motyčka, varhaníci
„Po čtení, které bezprostředně předchází evangeliu, se zpívá Aleluja nebo jiný předepsaný zpěv, jak to vyžaduje liturgická doba. Tato aklamace tvoří samostatný obřad či úkon, jímž shromáždění věřících vítá Pána, který k němu má promlouvat, pozdravuje ho a zpěvem vyznává svou víru. Aklamaci zpívají všichni vstoje, začíná schola nebo kantor a může se i opakovat; vložený verš ovšem zpívá schola nebo kantor (…) příslušné verše se berou buď z lekcionáře, nebo z Graduale“
(Všeobecné pokyny k římskému misálu, III. vydání, čl. 62).
„Jako zpěv před evangeliem se může zpívat buď text uvedený pro jednotlivé dny anebo libovolný z textů vybraných pro příslušnou liturgickou dobu. Mimo dobu postní se na začátku a na konci, popř. i uprostřed verše, zpívá Aleluja. Může se také pokaždé dvakrát č i třikrát opakovat. V době postní se před evangeliem zpívá pouze příslušný verš bez Aleluja. Může se však vkládat, místo Aleluja, zvolání Chvála tobě, Kriste, Králi věčné slávy. Pokud se text zpěvu před evangeliem nezpívá, může se vynechat. Svou povahou i složením vyžaduje tento text nutně, aby byl zpíván. Nebylo by proto vhodné, kdyby měl být při mši s účastí lidu pouze přečten. V liturgické tradici západní i východní církve byla vždy příprava na evangelium doprovázena zpěvem. Nemůže-li být zpíván liturgický text zpěvu před evangeliem, je dobré vsunout na toto místo vhodný lidový zpěv“
(Úvod k prvnímu dílu mešního lekcionáře, čl. 11; totéž v ostatních dílech).
Z výše uvedených liturgických dokumentů vyplývá, že Zpěv před evangeliem, jakožto samostatný obřad, má být při mešní liturgii naprostou samozřejmostí, stejně jako responsoriální žalm po 1. čtení. Poměrně rozšířená praxe zařazovat místo skutečného Zpěvu před evangeliem sloku písně je podle výše uvedeného čl. 11 mešního lekcionáře jakési „nouzové řešení“. Je tedy žádoucí, aby se alespoň o nedělích a slavnostech zpíval před čtením evangelia skutečný Zpěv před evangeliem, tedy Aleluja s veršem. Zpěv Aleluja zpívají věřící velmi rádi, a proto není příliš vhodné místo něho zpívat sloku lidové písně, která radost zpěvu Aleluja vyjádřit nemůže. (…)
Za jednotu Musica sacra, PhDr. Willi Türk